DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
Víra v Enzián

Hořec kořen


Hořec byl ve středověku znám tím, že byl užíván jako protijed na různé otravy. Hořec má vynikající účinky na trávící a zažívací ústrojí.

Hořec patří mezi naše nejznámější chráněné rostliny. Určitě ho znáte ze znaku Krkonošského národního parku. Lodyhu tvoří křižmostojně, střídavě postavené přisedlé listy vejcovitého. Krásné, pětičetné, modrofialové květy zvonkovitého tvaru vyrůstají v horní části lodyhy vždy v úžlabí listů. Na stinných místech je rostlina obloukovitě převislá. Na prosluněných místech můžeme vidět krásně vzpřímené lodyhy hořců. Málokdy se rostliny vyskytují samostatně. Vetšinou vytvářejí větší trsy. Hořce v květu určitě zastihnete pokud se na hory vydáte v letních měsících. Čili od června do září.

Rozšíření:
Hořec se k nám rozšířil z hor střední a jižní Evropy, Pyrenejí a západních Karpat. V současné době se poměrně hojně vyskytuje na Hrubém jeseníku a Krkonoších. Jak z předchozích vět vyplývá, tato trvalka je charakteristická pro horské a podhorské oblasti. Ve velkých společenstvech roste na Rýchorách, v Modrém a Obřím dole. Můžeme ho vidět jak na okrajích vlhkých horských lesů tak i na prosluněných loukách třeba v okolí Rýchorky.

Ochrana:
Podle zákona je celý rod gentiana, vyskytující se u nás, chráněn. Patří do něj stovky druhů, jmenujme alespoň některé naše druhy: hořec tečkovaný, křížatý, jarní, šumavský a podobně. Některé druhy rodu gentiana patří i do kategorie kriticky ohrožených druhů. Mezi tyto nejohroženější druhy řadíme třeba hořce jarního či tečkovaného.

Obsahové látky:
Léčebné použití kořenu hořce podmiňují hlavně glykosidicky vázané iridoidy - hořčiny, základem je amarogencin (amarogentin), jehož číslo hořkosti je asi 58 milionů, asi 2% glykosidického monoterpenu genciopikrosidu s číslem hořkosti asi 12 000, obsah 2%, genciopikrin, gentiamarin, gentiin, amaroswerin a amaropagin, potom jsou přítomna barviva - např. žlutý xantonový derivát gentizin, sacharidy (asi 5% trisacharidu gencianózy, menší množství disacharidu genciobiózy), asi 0,03% alkaloidů (např. gencianin, gencialutin), třísloviny, amid kyseliny nikotinové, sliz a pektin. Droga je téměř úplně bez škrobu (obsahuje rezervní fruktozan inulin).

Možné užití:
Kořen hořce tolitovitého se s uspěchem přidává zejména do hořkých bylinných likérů. Některé druhy mají blahodárné účinky při žaludečních potížích.

Některé složky hořce působí antibakteriálně a antizánětlivě. Klinické testy prokázaly, že Hořec silně podporuje funkci jater, upravuje poruchy trávení, kladně působí na sekreci žaludečních šťáv, pankreatinu a střevních šťáv a působí proti pálení žáhy. Pozitivně ovlivňuje funkci slinivky břišní a žlučníku.

Kde hořec pomáhá

  • při nechutenství
  • žaludečních křečích a nadýmání
  • upravuje proces trávení
  • při poruchách funkce žlučníku, jater, slinivky
  • při podpoře krvetvorby
  • k posílení při rekonvalescenci
  • posiluje nervy

hořec jarní
horec jarný

Gentiana verna L.

Čeleď: hořcovité, Gentianaceae

Česká synonyma: hořepníček jarní
Latinská synonyma: Calathiana verna, Ericoila verna, Gentiana pumila, Hippion vernum
ohrožená

Popis rostliny

Vytrvalá, volně trsnatá bylina dosahující výšky 5-13 cm. Rostlina vytváří i nekvetoucí výhonky. Přímé lodyhy jsou nejprve zkrácené, ale v době odkvétání se prodlužují. Přízemní listy jsou trojžilné, obvykle kratší než 2 cm, tvoří listovou růžici. Lodyžní listy jsou menší než listy přízemní. Lodyha nese 1-3 páry listů a na vrcholu obvykle jediný květ. Květy jsou pravidelné a oboupohlavné, v průměru měří 18-30 mm. Koruna má výrazně modrou barvu, není tečkovaná. Někdy se lze setkat s rostlinami, jejichž květy mají barvu světle modrou, růžovou nebo bílou. Trubkovitý kalich je úzký a na hranách úzce křídlatý. Kališní cípy jsou ostře zašpičatělé, jejich tvar je úzce trojúhelníkovitý. Plody jsou tobolky. Kvete od dubna do července.

Popis stanoviště

Hořec jarní se vyskytuje na spásaných nebo kosených slatinných loukách, na terasách v karech nebo na mokvavých horských skalách. Vyhovují mu půdy bohaté na minerální látky. Roste obvykle na vápenatých podkladech.

Areál rozšíření

Objevuje se v především v horských polohách v Evropě a v Asii (Apeniny, Karpaty, Alpy, Balkánský poloostrov). Na jiných místech v Evropě je jeho výskty ostrůvkovitý. V České republice je jeho výskyt potvrzen na dvou lokalitách a to ve vrcholové části Hrubého Jeseníku a u obce Rovná u Strakonic. Dříve byl jeho výskyt poměrně hojný.

Stupeň ochrany

V České republice je tento druh zapsaný v Červeném seznamu cévnatých rostlin v kategorii kriticky ohrožený druh (C1) a ve stejné katagorii je chráněný zákonem (§1). Na Slovensku je chráněný zákonem. Na našem území je výrazně ohrožený vyhynutím.

Zajímavosti

Stává se, že rostlina kvete podruhé na podzim. V nižších polohách vykvétá v jarním období, ve vyšších polohách později.

Popis rodu

Jednoleté až vytrvalé byliny, které jsou víceméně lysé. Přímé lodyhy jsou velice často zkrácené. Jednoduché listy mají vstřícné postavení, jsou přisedlé nebo jen velice krátce řapíkaté, na okrajích celokrajné. Pravidelné a oboupohlavné květy jsou nejčastěji pětičetné, jen výjimečně čtyř- až sedmičetné. Kalich je trubkovitý, koruna má tvar nálevkovitý, zvonkovitý, řepicovitý nebo až téměř kolovitý. V ústí květní trubky se občas vyskytuje pakorunka, tvořená z třásnitých výběžků. Tyčinek je obvykle pět, někdy ale i čtyři až osm, jsou volné. Svrchní semeník srostl ze dvou plodolistů. Plody jsou dvouchlopňové tobolky.

Do rodu hořec (Gentiana) se řadí asi 400 druhů. Hořce se vyskytují především ve vyšších polohách mírného pásma Evropy, Asie a Ameriky, ale některé druhy lze najít i na Novém Zélandu, ve východní části Austrálie nebo v severozápadní Africe. Rostou na sušších půdách s vyšším podílem humusu. V české nomenklatuře se pod názvem hořec uvádějí rod Gentiana a Gentianopsis.

Popis čeledi

Dvouděložné, jednoleté nebo vytrvalé byliny (v tropech i stromy a liány). Jejich listy jsou jednoduché, celokrajné, bez palistů, vstřícně postavené. Pravidelné květy jsou většinou oboupohlavné, nejčastěji pětičetné. Vyrůstají buď jednotlivě na koncích lodyh nebo tvoří vrcholičnatá květenství. Koruna je kolovitá, trubkovitá nebo nálevkovitá, mívá výraznou barvu. V poupěti se korunní cípy šroubovitě stáčejí. Uvnitř korunní trubky se velice často vytváří pakorunka. Tyčinek je pět, semeník srůstá ze dvou plodolistů. Plody jsou dvouchlopňové pukající tobolky s mnoha semeny.

Vyskytují se od tropických oblastí po oblasti polární, nachází se i ve vysokých polohách. Rostliny z čeledi hořcovité (Gentianaceae) obsahují glykosidy a také alkaloid gentianin. Běžná je mykorhiza. Do čeledi je zařazeno asi 80 rodů s 1 000 druhy.

Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek